Pavlína Klazarová, Hartmanice
Ing. arch. Petr Bašta je členem sdružení R-Projekt 07, které vzniklo privatizací části projektové organizace SÚRPMO (Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů) v srpnu 1992 a specializuje se na rekonstrukce historických objektů, přestavby i novostavby, a to včetně průzkumů a zaměření, projektové dokumentace, statického zajištění, inženýrské činnosti, poradenství, odborných posudků atd.
* Poprvé jsme se setkali díky rekonstrukci synagogy v Hartmanicích (viz Spektra 6/05). Pokud pracujete na takovém zadání, snažíte se přiučit např. židovským tradicím, aby projekt zachoval jejich duch?
Hartmanická synagoga byla téměř ukázkovým příkladem klasické rekonstrukce menšího objemu, ale se všemi posloupnostmi, které jsou v naší práci při rekonstrukcích objektů obvyklé. Základem úspěchu je vstup osvíceného investora, který ví, co chce a jeho idea je v souladu s daným prostředím, kulturními souvislostmi a možnostmi dotyčného objektu. V tomto případě se jednalo o budovu bývalé synagogy, která jako jedna z mála na Šumavě přežila válku a totalitu díky tomu, že byla přeměněna na truhlárnu a později sklad. K její záchraně se přistoupilo za pět minut dvanáct. Zde je právě vidět, jak je důležitá myšlenka a poté cesta k jejímu naplnění. Investorem založené občanské sdružení se rozhodlo, že budovu na pokraji zkázy obnoví do původního stavu a vytvoří v ní památník věnovaný soužití Čechů, Němců a Židů na Šumavě. Mimochodem, za dobu své praxe považuji tento investorský počin za jeden z nejsvětlejších. Ale zpět k metodice při této rekonstrukci. Na základě zaměření a kvalitně zpracovaného stavebně-historického průzkumu, provedeného ing. J. Anderlem z Plzně, jsme navrhli varianty stavebních úprav. Podle dochovaných fragmentů (okna, zábradlí galerie, otisky ve zdivu a podlaze) bylo nutné zbývající prvky domyslet a doplnit a k tomu jsme samozřejmě prostudovali příklady jiných synagog, postavených zejména v 19. století. Potěšitelné bylo, že výsledná prováděcí dokumentace byla v detailech potvrzena během realizace, kdy se nalezly kamenné patky dřevěných sloupů galerie a byla objevena i archivní dokumentace synagogy z roku 1883. Z toho vyplývá, že při každé rekonstrukci se projektant naučí něco nového i něco z tradic - při slavnostním otevření se podávalo košer víno a občerstvení a bylo to velmi příjemné.
* Rekonstruoval jste také Divadlo Na Jezerce, které stojí na místě dávných pramenů se starobylou historií. Jak vás při projektování takový genius loci ovlivňuje?
Původně hospodářská usedlost "Jezerka" byla vystavena v klasicistním slohu kolem 40. let 19. století. Jak jsem se již zmínil, čerpáme informace ze stavebně-historického průzkumu (byl-li zpracován) a současně v historii pátráme po místu, v tomto případě velice zajímavém. Tradice uvádí Jezerku jako pohanskou studnici za Vyšehradem opředenou pověstmi a legendami. V roce 1361 byla vyšehradskou kapitulou obezděna kamenem a vzniklé jezírko od těch dob Bezerka, Bezírka, Jezerka i lidově "Libušina lázeň" nazýváno bylo. Tento genius loci ovlivnil i další vývoj usedlosti, protože se jako poutní místo přeměnila počátkem 20. století ve výletní restauraci při romantickém jezírku. Jezírko bylo bohužel počátkem 20. let zasypáno - zůstalo pouze dolní jezírko v parku. K restauraci byla přistavěna dřevěná hrázděná konstrukce divadelního a tanečního sálu (později obezděn), který je dodnes viditelnou kostrou nového divadla. Přistavěna byla i arkádová veranda, kuželník, hudební altán subtilní betonové konstrukce. V poválečných letech zde byl kulturní dům, později známé studio Jezerka ČsT, nyní je objekt v majetku Městské části Prahy 4. V roce 2000 se obec rozhodla upravit chátrající stavbu na kulturní stánek nového milénia. Rekonstrukce, zahájená na jaře 2003, se po půl roce probíhající výstavby "za pochodu" upravovala na divadlo pro Divadelní společnost Jana Hrušínského. Přestože to vyvolalo zvýšené nároky na dodavatele i na změnu projektu, myslím, že se podařilo zachovat a zviditelnit všechny historické vrstvy zajímavé budovy i romantického místa včetně přiléhavého názvu, neboť pod divadlem bezpečně odtéká do spodního jezírka několik pramenů.
* Zabýváte se převážně rekonstrukcemi historických objektů. Projektujete také novostavby a rodinné domy?
Naše projektová kancelář je nástupcem jednoho z bývalých středisek SÚRPMO, jak již bylo uvedeno, a z toho plyne, že náš zájem o rekonstrukce je přirozený a plynulý. Za posledních patnáct let jsme dokončili palác Kinských na Staroměstském náměstí a ústřední část domů Ungeltu a Týnský dvůr v Praze, Františkánský klášter, hrad i radnici v Kadani, zámek v Jindřichově Hradci, Dačicích, Vlašimi atd. Doba však přináší nové úkoly, takže vedle rekonstrukcí projektujeme novostavby občanských a bytových staveb včetně realizace několika rodinných domů. Dá se říci, že obě kategorie často splývají. Ono je to logické - v našich krajích se vždy hodně přestavovalo, přistavovalo a nastavovalo. Při vlastní práci se snažíme, abychom zachovali historické kontexty jak objektu, tak i místa, aby všechny historické vrstvy tvořily organický celek. To platí i u "čisté" novostavby, a to ve vztahu k jejímu okolí, k sousedním budovám či krajině. U rodinných domů se snažíme používat tradiční přírodní materiály i tradiční tektoniku. Z ekologického hlediska se nám podařilo několikrát využít tepelného čerpadla či užitkové vody z dešťových svodů. Vždy to však úzce souvisí s možnostmi daného stavebníka a našeho úspěchu jej přesvědčit o užitečnosti takových úsporných řešení.
* Jaký je váš názor na architekturu a zeleň? Spolupracujete se zahradními architekty?
Zahradní architekturu považujeme za součást architektury jako takové, jde o tvorbu exteriéru, která je stejně důležitá jako tvorba interiéru. Obě prostředí jsou provázaná a navzájem se ovlivňují. Jedna z definic architektury říká, že jde o tvorbu umělého (lidského) životního prostředí. Je důležité, aby to "lidské" bylo v harmonii s tím "přírodním". Zahradní architekturu nebo obecně "zeleň" řešíme v každé projektové dokumentaci. I u objektu, který zabírá 100 % plochy pozemku, lze navrhnout zelenou střechu, terasu nebo atrium. V závěrečné fázi vždy při specifikaci úpravy zeleně a návrhu nové výsadby spolupracujeme s některým osvědčeným specialistou - dendrologem.
* Jaké je vaše krédo coby architekta?
Nemám příliš v oblibě profesní kréda, protože napsaná vyznívají vždy trochu škrobeně až směšně. Leč, pokusím se: být poctivý ke své práci a být poctivý ke svému klientovi - ale pouze do té míry, abych zůstal poctivý ke své práci.
* S jakými klienty nejraději spolupracujete?
Jak už jsem se zmínil na začátku, snem každého architekta je osvícený investor neboli stavebník. Nezáleží na velikosti díla ani na investičních možnostech stavebníka, ale na jeho roli v celém průběhu tvorby. Ideální klient je takový, který přesně vysvětlí své potřeby i představy a ví, čeho může při svých možnostech dosáhnout. Konečný návrh a poté realizace je výslednicí klientových potřeb a našeho profesionálního řešení. V průběhu celého procesu se stává spolutvůrcem, ale pod odborným vlivem projektanta. Pokud je tomu naopak, je to, jak říkáme, trápení. Osvícený investor má pochopitelně i svůj protipól a mezi nimi je pak ta většina, statistika je neúprosná. Leč šedá je teorie, zelený strom života... Děkuji za rozhovor
Foto popis| Praha, Divadlo Na Jezerce
Foto popis| Hartmanice, synagoga
Foto autor| Foto: archiv a Baumit, spol. s r.o.
O autorovi|: Pavlína Klazarová, p.klazarova@atemi.cz
