Horská synagoga Hartmanice

Staré horní město Hartmanice zůstalo židovskému obyvatelstvu dlouho uzavřeno. Teprve po roce 1867, kdy byla novou ústavou uznána jejich plná občanská i politická rovnoprávnost, začali Židé do šumavského pohoří pronikat hlouběji.

V roce 1880 tvořili Židé již více než 10% obyvatelstva v Hartmanicích a aktivně se podíleli na jejich rozvoji. V roce 1881 nechala Hartmanicko-kundratická židovská obec postavit synagogu a již od roku 1883 využívalo jejích velkorysých prostor na 200 židovských obyvatel z okolí. Svatostánek byl centrem židovské kultury po více než padesát let. 

Obchodní úspěchy hartmanických Židů se ve 20. století stupňovaly. Mezi válkami ležel obchod v Hartmanicích téměř výlučně v židovských rukou: rodina Barthových obchodovala obilím, Josef Kraus dobytkem (provozoval řeznictví), s kožešinami obchodovali Eisenschimmelovi, Adlerovi a Fröhlichovi. Městský hostinec provozoval pan Popper, dalšími obchodníky byli Lang, Schwarzkopf a Julius Adler. Rodina Blochových provozovala továrnu na výrobu staniolu v Chlumu a zaměstnávala stovky lidí z hartmanického okolí. Plodnosti šumavských lesů využívali obchodníci Fröhlich a Bloch, kteří od hartmanických obyvatel vykupovali houby a lesní plody.

Od konce 20. let se hartmaničtí Židé začali postupně stěhovat do větších měst. Ta jim nabízela jak lepší spojení se světem, tak i větší možnosti rozvoje jejich hospodářských aktivit. Neméně důležité byly i možnosti vyššího vzdělání pro jejich děti. Odliv hartmanických Židů nakonec uspíšily i pomalu se stupňující protižidovské tlaky přicházející ze západu. Na počátku 30. let náboženský život synagogy téměř ustal a hartmanická židovská obec byla sloučena se židovskou obcí v Sušici.

Při vstupu vojsk wehrmachtu v říjnu 1938 uprchli zbylí Židé společně s českými úředníky do protektorátu, kde ty, kterým se nepodařilo emigrovat, dostihla nacistická perzekuce. Židé, kteří v Hartmanicích či okolí zůstali, byli zatčeni, židovský majetek zkonfiskován. Posledním židovským obyvatelem, který byl nacisty odtransportován, byl Hermann Meister ze sousedních Kundratic. Pamětníci si i dnes vzpomínají, jak si ještě za Hitlera vydělával na živobytí podomním prodejem a obcházel okolní vesnice. Až donedávna kolovala mezi původními německými obyvateli domněnka, že byl odvezen do starobince. Náš výzkum však odhalil jeho jméno na listinách zemřelých z Terezína.

14 dní před koncem války prošel Hartmanicemi transport asi 500 polských, maďarských a československých Židovek, nazývaný Pochod smrti. Zubožené ženy byly v rámci rozptýlení vězňů z koncentračních táborů hnány z města Helmbrechts přes mrazivou Šumavu do Volar, kde se osvobození americkou armádou dočkalo jen několik desítek žen. Jednu noc strávily ženy v Horním Krušci na statku E. Fuchse, kde jich 12 zemřelo. Druhý den byly pochovány na hartmanickém židovském hřbitově.

Po válce se již do Hartmanic nikdo z původních židovských obyvatel nevrátil.

Počet Židů v Hartmanicích

(Z dokumentace Židovského muzea v Praze sebrané Jiřím Fiedlerem)

1811: v H. není zapsán žádný zdejší familiant, snad tu (ve starém horním městě) Židé ještě nesměli bydlet; příchod žid. rodin (především z okolního venkova) začal asi až po roce 1847
1880: 102 Židů (11,81 %), 1 protestant, 863 obyvatel (5 českého jazyka)
1890: 119 Židů (12,80 %), 1 evangelík, 929 obyvatel (7 čes.)
1900: 104 Židů (11,65 %), 1 evangelík, 892 obyvatel (15 čes.)
1910: 65 Židů (8,16 %), 4 evangelíci, 796 obyvatel (8 čes.)
1921: 50 Židů (7,57 %), 2 evangelíci, 3 bez vyznání, 660 obyvatel (73 československé, 6 židovské národnosti)
1930: 21 Židů (3,01 %), 696 obyvatel (5 židovské národnosti)

Představení Židovské náboženské obce Hartmanice

1893-94: M. Pollak
1900-15: Simon Bloch senior
1916-18: Sigmund Barth
1919: dr. Benno Glaser
1920-21: Sigmund Barth

Rabíni

1894-96: L. Heim
                (jistý Leopold Heim byl později asi do r. 1900 rabínem v Kasejovicích a pak do r.  1907 v Dolních Kralovicích)
1897-01: Moritz Bussgang
                (později 1907-10 byl rabínem v Kolešovicích a Zderazi, v letech 1910-22
                ve Stodě; podle Goldova sborníku to byl "znalec předoasijských spisů
                a jazyků,... vědec, jemuž zlý osud uzavřel bránu k dalšímu vzestupu")
1902-08: Ignaz (Hynek) Duschak
                (předtím byl 1895-1901 rabínem v Kašperských Horách, 1908-38
                v Podbořanech; narozený 25.12.1868 v Praze, zemřel 1942 v Treblince;
                manželka Charlota nar. 1869, zemř. 1942 v Treblince; syn PhMr. Leo
                nar. 1899, zemřel 1942 v táboře Malý Trostinec; v letech 1938-42 žili
                manželé I. a Ch. Duschakovi v Praze, potom deportováni do Terezína)
1910-22: Ezechiel Nussbaum
                (předtím byl 1902-05 rabínem v Hroznětíně a 1905-07 ve Františkových
                Lázních)
20.–30. léta: rabín Sand

Razítko a stanovy Židovské obce Hartmanice

Zaměstnanci Blochovy továrny na výrobu staniolu v Chlumu

Razítko a stanovy Židovské obce Hartmanice